|
Zemědělská historie
Původně byl v Ratiboři panský dvůr, několik velkých hospodářství a desítky menších. Zemědělství bylo jediným zdrojem obživy a tak byla snaha lidí získat alespoň kousek vlastní půdy. Postupně se velká hospodářství zmenšovala a přibývalo tzv. chalupníků. Po první světové válce došlo k likvidaci panského dvora a k pozemkové reformě.
Zemědělské rodiny byly většinou početné, a tak se produkce zaměřovala na to, co potřebovali. Selo se převážně obilí: pšenici se u nás říkalo žito, žitu se říkalo rež, směsi obou sourež, dále oves, méně ječmen. Taky se sela pohanka, v malé míře hrách a ojediněle proso. V dřívějších dobách i len, který se dále zpracovával na plátno. Důležitou plodinou byly brambory. Pro dobytek se sel jetel, byl důležitý pro střídání plodin a zlepšení úrodnosti. V malé míře krmná řepa a tuřín, lidově kvaky. Bylo i několik hospodářů, kteří měli málo úrodné pozemky, tak je nechali zarůst trávou a využívali je jako pastvu pro ovce – salašnictví. V Ratiboři byla v době první světové války velká salaš. Chov hovězího dobytka byl velmi důležitou částí zemědělské činnosti. Řezníci kupovali přímo na vesnici po celý rok telata a prasata. Chalup, kde nebyla kráva, bylo málo a někteří měli alespoň kozu. Kdo měl mléka více, dělal máslo a tvaroh. Tak se prodávala i vejce a drůbež. V zimě se scházely ženy z okolí k drhnutí a byla to svým způsobem i zábava.
Pole se obdělávala potahy a ručně. Větší hospodářství mělo koně, menší jen jednoho. Ke každému hospodářství patřil les, a protože u nás bylo více lesa než obdělávané půdy, byly i plochy v některých hospodářství velké. Les byl hlavní zásobárnou paliva. Uhlí se používalo málo. O potřeby pro zemědělství se starali kováři, koláři a sedláři. Při tehdejší úrovni to úplně stačilo. Zvyšovala se i spotřeba hnojiv a tak v Ratiboři vznikl sklad a prodej.
Součástí zemědělství byla i produkce ovoce a jeho zpracování. V obci bylo několik sušáren a při nich kotle na vaření povidel. Sušily se hlavně hrušky a jablka, švestky méně.
Naši předkové dokázali využít vody, i když naše potoky a potůčky nebyly velké. Vybudovali na potoce stavy pro zvýšení hladiny a náhony svedli vodu na pohon mlýnských kol.
Když skončila válka a muži se vraceli, byla snaha zlepšovat vše, co bylo zanedbané. Období německé okupace zase jakýkoliv pokrok v zemědělství zastavilo. Nedostatek potravin přinesl přídělové hospodářství, najednou bylo všeho málo. Vznikly povinné dodávky a postupně bylo všechno na lístky.
Když v květnu 1945 skončila válka, byla naděje na zlepšení i v zemědělství. Obchody i sklady byly skoro prázdné. Mezinárodní organizace UNRA dodávala potraviny i jiné zboží a situace se zlepšovala. Přídělový systém trval dále. Mladé lidi potřeboval průmysl, někteří odjeli osídlovat pohraničí a doma na hospodářství zůstali většinou jen starší. Bylo třeba obnovit nářadí (přes válku se jen spravovalo), nakoupit nové stroje, stavby také potřebovaly opravy. Všechno bylo na příděl a ten byl nedostatečný.
Ceny zemědělských produktů byly nízké a tak se každý snažil prodat něco mimo dodávku a za vyšší cenu. Tehdy už začala socializace a veškerá podpora a příděly krmiv, bez kterých to nebylo možné, byly určeny pouze pro JZD.
Zemědělstká současnost
Začátkem 50. let vznikala v okrese Vsetín první družstva. V Ratiboři hospodařili zemědělci na svém a „po staru“ až do roku 1957. Po několikaměsíčním úsilí funkcionářů KSČ a politických brigád z okolních průmyslových závodů se uskutečnila ustavující schůze JZD, dne 21. listopadu 1957 v sále hostince u Pilčíků. Zakládajícími členy byli výkonní zemědělci, drobní rolníci a kovozemědělci, pro něž zemědělství představovalo doplňkový zdroj příjmů.
Družstvo postavilo v roce 1958 téměř vlastními silami svých členů a místních občanů za velmi nízkých nákladů kravín. Začátky byly těžké. Začínalo se s koňskými potahy, s vidlemi a motykami na roztříštěných pozemích. Družstevníci brzy pochopili, že důležitým krokem rozvoje hospodaření je zvětšování výměry stávajících malých honů. Začalo se s takzvanými rekultivačními pracemi, kde docházelo k rušení mezí, odstraňování zeleně a k směňování parcel mezi družstevníky i nečleny družstva. V tomto období mnohdy docházelo ke křivdám těch, kteří na svém políčku lpěli a těžce nesli, že o něho přicházejí, i když dostali v náhradu jiné.
Hlavní činností ratibořského družstva se stala zemědělská výroba. Od samého počátku byla rostlinná výroba přizpůsobena potřebám živočišné výroby, v níž byl hlavní důraz kladen na výrobu mléka. Již v roce1965 byla překročena hranice 2 500 litrů na jednu dojnici za rok. A v dalších letech bylo dosahováno stále lepších výsledků. V roce 1969, obdrželo zemědělské družstvo státní vyznamenání Za vynikající práci“.
V prosinci roku 1973 došlo v kulturním domě v Kateřinicích ke sloučení tří sousedních družstev v jeden celek – JZD Mír. Nové družstvo navázalo na zkušenosti ratibořských zemědělců, kateřinští družstevníci měli širokou pracovní základnu i dobrou ekonomiku a obce Jablůnka – Pržno přispěly ke zlepšení hospodaření dobrými půdními podmínkami.
Výměra zemědělské půdy se zvýšila na 1 258 ha, živočišná výroba se rozšířila o několik provozů. Byla vytvořena silná stavební skupina a to umožnilo zahájení výstavby nových stájí pro mladý dobytek na farmě Pržno, zbudování moderní posklizňové linky na uskladnění obilí ve velkoobjemových silech na farmě v Ratiboři. V roce 1978 byl ratibořský chov uznán jako druhý v České republice za „Šlechtitelský chov“.
V letech 1978 – 1980 byla v centru ratibořské farmy postavena administrativní budova, včetně kuchyně a prostorné jídelny, která slouží i jako sál pro společné akce velkého počtu družstevníků i občanů obce Ratiboř. Dále bylo vybudováno opravárenské středisko včetně garáží, sklady na umělá hnojiva a velkokapacitní seník a další hala pro uskladnění konzervovaných objemných krmiv.
V této době byla živočišná výroba družstva hodnocena mezi nejlepší v okrese Vsetín i Severomoravského kraje. Různá ocenění jsou toho dokladem. Během dalších let dochází k nárůstu stavební i přidružené výroby a tím i k většímu počtu vedoucích a technických pracovníků.
V roce 1985 družstvo převzalo Školní statek Bobrky i s jezdeckým oddílem. Klisna Silueta a hřebec Lorient dobře reprezentovali JZD Mír i na dostizích Velké Pardubické.
V současné době družstvo hospodaří na výměře 1 500 ha. Dle možností obměňuje opotřebovanou zemědělskou techniku, která je převážně zaměřena na sklizeň a údržbu trvalých travních porostů.
V živočišné výrobě je snaha o modernizování stájí hlavně pro dojnice. Současná úroveň v nádoji mléka na jednu dojnici se blíží hranici 7 000 litrů, což v porovnání s nedávnou minulostí je obrovský úspěch. Zemědělství v Ratiboři i v okolí bylo vybudováno na dobrých základech.
Družstvo je významným akcionářem mlékárny Kunín a jedním ze 3 vlastníků Agropodniku a. s. Valašské Meziříčí, jehož hlavní činností je zajišťování průmyslových hnojiv pro zemědělce okresu Vsetín.
Soukromé zemědělství
Období socializace přežilo v Ratiboři několik soukromých zemědělců. Někteří vlastníci s velkým elánem a nadějí požádali o navrácení vlastních pozemků. Brzy však poznali, že hospodařit bez odpovídajícího strojního vybavení a bez hospodářských budov je téměř nemožné. Přesto v současném období hospodaří na svém. Všichni tito soukromí zemědělci jsou závislí na dotacích, které jsou poskytovány na podporu zemědělců dle výrobních oblastí.
Jan Machala, Ing. František Kořenek
Více se dočtete v knize: "Ratiboř - valašská dědina"
| 
